Moje podzimní story
Napsal: pát 31. říj 2008 13:35:48
Krásné podzimní počasí. Jasná obloha bez mráčku, suché silnice a na teploměru 8 stupňů pana Celsia. Ideální podmínky pro klidnou projížďku cestou necestou, říkám si. Navlíknu na sebe vše potřebné, dofouknu pneu a může se vyrazit.
Jede se nádherně, vyhřívané gripy odvádí svou práci a já si tak užívám možná jednu z posledních slunečných podzimních projížděk. Jedu po úzké silnici a předemnou začíná vykukovat ostré esíčko. Nejdřív pravá a potom levá. Projíždím pravou zatáčku a všímám si, že ta levá je přecijen o něco ostřejší než jsem si myslel. Jel jsem celkem v klidu, takže si jen tak lehce přibržďuji zadní brzdou a v tom se najednou mašina začne chovat úplně jinak než jsem čekal. Nevím jestli to bylo studenou silnicí, malou vrstvou bahna na gumě či všim dohromady.
Utrhlo se mi zadní kolo a pokračovalo dál ve směru původní dráhy, rychle pouštím zadní brzdu a snažím se motorku naklopit co to jde. Jsem ale už moc blízko krajnici a situace se začíná lehce vymykat kontrole. Už je mi jasné, že motorku na silnici neudržím a v šedesátikilometrové rychlosti se tak podívám do hlubší škarpy, jenž obepíná celý úsek silnice. Najednou přišla rána jak z děla, cítím vcelku ostrý náraz. Trefil jsem něco pravou nohou a pravou částí motorky, noha bolí jak čert přestávám mít kontakt s motorkou. Držím se už jen řídítek, nohy už dávno nejsou na stupačkách a zadek je taky někde úplně jinde než na sedačce.
Vždycky jsem si říkal, co se v tuto chvíli člověku honí hlavou. Jestli se mu promítne celý život během pár vteřin jak se všude říká, či člověk přemýšlí nad něčím úplně jiným. Já jsem se soustředil jen na jednu a jedinou věc. Nevím jestli to byla správná volba, ale snažil jsem se zuby nehty udržet motorku a nějak to ustát. Stromy byly mimo mojí dráhu, jen ta členitá škarpa a nějakej bordel v ní. Mohlo by to vyjít.
Najednou se všechno zastavilo, jsem na zemi zhruba 20 metrů od silnice a vypadá to že už je snad po všem. Říkam si jak asi dopadla motorka a jestli nebudu mít něco s tou nohou. Po asi vteřině mi začne docházet, že stojím nohama na zemi, ruce zůstaly na řidítkách a motorka si pod mým zadkem jen tak lehce pobublává. Nejhorší jsem měl tedy za sebou a teď už jen zbývalo dostat mašinu ven z podmáčeného pole.
Myslel jsem si, že škody na motorce budou nulové, to jsem se ale trochu mýlil . To, do čeho jsem během "letu" narazil byl vcelky masivní pohozený pařez. Cca 8mm toho pařezu se mi zarazilo mezi přední plášť a ráfek. Duši to ale nepoškodilo, jen budu muset zkontrolovat jestli ráfek nebude křivej. Potom jsem zbytek toho pařezu trefil pravou částí padacího rámu (sw-motech), zkřivyl se asi o 2 směrem vzhůru a přetrhl tak hadici od vodní pumpy a kapalina pomalu vytejkala ven. Nejsem si tím nějak moc jistý, ale myslím, že kdybych tam ty padáky neměl, asi by to vodní pumpa nevydržela. Nakonec mám ještě ohlou páčku zadní brzdy.
Takže toť má zkušenost s výletem mimo živičné povrchy .
PS: Nějak jsem se do toho psaní opřel a místama to ne úplně odpovídá realitě . Ale snad se to aspoň dobře čte
Jede se nádherně, vyhřívané gripy odvádí svou práci a já si tak užívám možná jednu z posledních slunečných podzimních projížděk. Jedu po úzké silnici a předemnou začíná vykukovat ostré esíčko. Nejdřív pravá a potom levá. Projíždím pravou zatáčku a všímám si, že ta levá je přecijen o něco ostřejší než jsem si myslel. Jel jsem celkem v klidu, takže si jen tak lehce přibržďuji zadní brzdou a v tom se najednou mašina začne chovat úplně jinak než jsem čekal. Nevím jestli to bylo studenou silnicí, malou vrstvou bahna na gumě či všim dohromady.
Utrhlo se mi zadní kolo a pokračovalo dál ve směru původní dráhy, rychle pouštím zadní brzdu a snažím se motorku naklopit co to jde. Jsem ale už moc blízko krajnici a situace se začíná lehce vymykat kontrole. Už je mi jasné, že motorku na silnici neudržím a v šedesátikilometrové rychlosti se tak podívám do hlubší škarpy, jenž obepíná celý úsek silnice. Najednou přišla rána jak z děla, cítím vcelku ostrý náraz. Trefil jsem něco pravou nohou a pravou částí motorky, noha bolí jak čert přestávám mít kontakt s motorkou. Držím se už jen řídítek, nohy už dávno nejsou na stupačkách a zadek je taky někde úplně jinde než na sedačce.
Vždycky jsem si říkal, co se v tuto chvíli člověku honí hlavou. Jestli se mu promítne celý život během pár vteřin jak se všude říká, či člověk přemýšlí nad něčím úplně jiným. Já jsem se soustředil jen na jednu a jedinou věc. Nevím jestli to byla správná volba, ale snažil jsem se zuby nehty udržet motorku a nějak to ustát. Stromy byly mimo mojí dráhu, jen ta členitá škarpa a nějakej bordel v ní. Mohlo by to vyjít.
Najednou se všechno zastavilo, jsem na zemi zhruba 20 metrů od silnice a vypadá to že už je snad po všem. Říkam si jak asi dopadla motorka a jestli nebudu mít něco s tou nohou. Po asi vteřině mi začne docházet, že stojím nohama na zemi, ruce zůstaly na řidítkách a motorka si pod mým zadkem jen tak lehce pobublává. Nejhorší jsem měl tedy za sebou a teď už jen zbývalo dostat mašinu ven z podmáčeného pole.
Myslel jsem si, že škody na motorce budou nulové, to jsem se ale trochu mýlil . To, do čeho jsem během "letu" narazil byl vcelky masivní pohozený pařez. Cca 8mm toho pařezu se mi zarazilo mezi přední plášť a ráfek. Duši to ale nepoškodilo, jen budu muset zkontrolovat jestli ráfek nebude křivej. Potom jsem zbytek toho pařezu trefil pravou částí padacího rámu (sw-motech), zkřivyl se asi o 2 směrem vzhůru a přetrhl tak hadici od vodní pumpy a kapalina pomalu vytejkala ven. Nejsem si tím nějak moc jistý, ale myslím, že kdybych tam ty padáky neměl, asi by to vodní pumpa nevydržela. Nakonec mám ještě ohlou páčku zadní brzdy.
Takže toť má zkušenost s výletem mimo živičné povrchy .
PS: Nějak jsem se do toho psaní opřel a místama to ne úplně odpovídá realitě . Ale snad se to aspoň dobře čte