Včera jsem byl ještě naposledy projet trasu, stihl jsem to za necelé tři hodinky, i když je fakt, že jsem se s tím moc nemazal. Říkal jsem si ve dvanáct je sraz, vyjede se tak nejpozději v jednu, po cestě několik zastávek (vč. oběda). Jo, to bude tak akorát. Domů jsem přijížděl později odpoledne a posledních 50 kilometrů mě provázelo hladové očko. Váhal jsem, jestli mám natankovat, nakonec jsem to ale nechal až na den D – dopoledne budu mít přeci celé volné a tak to všechno v klidu stihnu. Kdybych byl věděl, že to bude pořádný kámen úrazu, vzal bych plnou už v pátek.
V sobotu ráno mě probudilo ostré slunko, v klidu jsem se šel nasnídat a ještě jsem trochu pucoval motorku, jelikož byla celá jak dobytek. Po chvilce přišla i mamka a tak jsem jí říkal, že před obědem pojedu na ten sraz do Krupky. „Do Krupky?“, řekla udiveně. „Vždyť tam budou dneska nějací ti Neonacisté, včera to dávali ve zprávách“. Letím k počítači a rychle spouštím archiv televizních novin. Prý tam bude kolem 1200 černých a 300 neonacistů.
Rychle se obléknu do moto „hadrů“ a jedu se podívat jak to v té Krupce vlastně vypadá. Mezi prvními policisty jsem potkal našeho ústeckého kolegu z XT660.cz, zastavil jsem u něj a ptám se na situaci a jestli mě do Krupky vůbec pustí. Trochu mě zamrzelo, že celý týden o křížení neonacistické akce a našeho srazu věděl a ani nedal vědět. Ihned poté jsem jel do Krupky oblídnout situaci na vlastní oči. Nevypadlo to zase tak zle a centrum všeho dění bylo mimo naší benzínku. Každopádně to tu ještě nebyli neonacisté – měli dorazit kolem dvanácté hodiny, což se dokonale krylo s XT srazem. Pro jistotu jsem se rozhodl, že místo srazu bude nutné změnit a tak jsem co nejrychleji jel domů vytisknout velké letáky (s pořádným nápisem XT660, novým místem srazu a telefonním číslem), které jsem chtěl nalepit na všechny příjezdové cesty i na samotnou benzínku s tím, že poté budu jezdit od benzínky na nové místo srazu a postupně tam všechny přesunu. Bylo už cca 11:30 a to jsem ještě musel zaject na pumpu, jelikož v nádrži už skoro nic nebylo.
Jako zázrak jsem považoval plný desetilitrový kanystr benzínu v garáži. Přičichl jsem a smrdělo to jako benzín, sice málo, ale smrdělo. Tak jsem se ještě pro jistotu zeptal taťky a prý je v tom benzín na 100%, že ho tam v týdnu tankoval. Mezitím jsem cca 5x zkontroloval čas a počítal ubýhající vteřiny. Nalil jsem zhruba 1-2 litry do nádrže a nějak se mi to pořád nezdálo, ještě jednou se ptám doma a táta už mě považuje za blbce. „Benzín je v tom ma tuty, vždyť jsem ti to už jednou říkal“. Zbytek jsem tam už raději nedolil a vyrazil jsem k první benzínce. Po 200 metrech to udělal škyt, prásk + pár dalších podobných zvuků a pak už motorka setrvačností dojela jen pár desítek metrů. „No do prdele“. Volám domů a poslušně hlásím, že to benzín nebyl.
Mezitím, co jel taťka pro čistý benzín, jsem vypustil nádrž do své petflašky (moc tam toho opravdu nebylo – tak 2 litry, něco vyteklo vedle a zbytek se tam vešel) a volal jsem svému bratrovi, jelikož nikdo jiný v tom prsty mít nemohl. S bradou na zemi se dozvídám, že v kanystru byla voda s benzínem v poměru asi 95:5 – no prostě samá voda. Snažím se vypustit poslední zbytky toho svinstva a naředit to čistým benzínem. Marný pokus, ujel jsem ještě tak 1 kilometr a pak už to vzdala i baterka. Pekelně nasraný tlačím motorku domů a jako první otvírám ledově vychlazenýho Birella. Mezitím mi volal Waigy a Melloun a ptali se co a jak, že v Krupce prý skoro nikdo není. Půjčuji si bráchovo auto a s poměrně velikým zpožděním jedu na benzínku do Krupky, kde čekaly všehovšudy tři Xtéčka (TTrs, Melloun a Waigy se svým batůžkem). Počítal jsem s tím, že na sever moc lidí nedojede, ale když to 14 dnů vyselo na úvodní stránce a mail jsem poslal dobré stovce lidí, tak jsem očekával přecijen trochu větší zájem.
I když je motorka zdechlá doma v garáži, tak auto jezdit umí taky a tak jsem si říkal, že bych to teď přeci nemohl rozpustit, když se sem těch pár lidí hnalo takovou dálku. Nakonec jsem vyjížďku trošku ořezal, ale na celé odpoledne to vystačilo a i trochu pozdní oběd se nějak povedl, sice na úplně jiném místě (než jsem plánoval) a taky chvíli trvalo, než se nám to uvařilo, ale asi po hodině se i Waigy dočkal. Kuchař asi dlouho přemýšlel nad kombinací omáčky na špagety a bramboráčků. Nakonec to ale Waigymu rozmluvili a dal si nějaké jiné jídlo, bramboráčky si ale neodpustil
![Úsměv :)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)
.
Doufám, že si těch pár odvážných alespoň užilo nějaké ty zatáčky, i když na spoustě místech byla hromada štěrku. Sraz byl opravdu dost netradiční a aspoň jsem si vzal ponaučení pro příště. Organizačně to byl jeden velký chaos. Mohu vás ale všechny uklidnit – velký letní sraz já organizovat nebudu, takže nemusíte čekat nějaká nenadálá překvapení.